Když se dnes mluví o Vondráčkově továrně v Kostelci nad Černými lesy, většina lidí si vybaví muzeum, výstavy, besedy nebo keramickou dílnu.
Já jsem se o to místo začal opravdu zajímat až ve chvíli, kdy jsme s kamarádem továrnu v roce 2014 koupili. Do té doby jsem znal jen název Kytičkárna – tak se jí říkalo. A upřímně řečeno, ani jsem pořádně nevěděl, kde to přesně je. Byl to pro mě jen název, který člověk občas zaslechl. Teprve když jsem se tam začal pohybovat a postupně poznával historii toho místa, začalo mi docházet, jak silný příběh se za ním skrývá.
Na konci 19. století byl Kostelec městem hrnčířů. Bylo tu kolem dvaceti dílen. Jednu z nich založil v roce 1872 v domě č. p. 12 v Českobrodské ulici Alois Vondráček starší. Se svým synem Aloisem mladším živil rodinu poctivou řemeslnou prací, stejně jako ostatní dílny ve městě.
Zásadní změna ale přišla až s jeho druhým synem Ferdinandem. Ten strávil část života vitalském Terstu, kde obchodoval s kávou, čajem a rumem. Tam se naučil, jak funguje velký obchod, doprava zboží i jednání s lidmi z různých zemí.
Po tragické smrti svého bratra Aloise mladšího se musel vrátit zpět do Kostelce a převzít rodinný podnik. Možná právě díky zkušenostem z Terstu a obchodnímu rozhledu ale dokázal z původní dílny postupně vybudovat keramickou továrnu a zřídil zde i pražírnu kávy. Rozšiřoval výrobu, hledal nové trhy a podnik postupně získal přesah daleko za hranice regionu. Z dochovaných faktur a dokumentů je vidět, že obchodní kontakty sahaly do zahraničí a že podnik byl napojený na svět mnohem víc, než bychom dnes od Kostelce čekali.
Ve třicátých letech ale přišla celosvětová finanční krize a s ní i změny v mezinárodním obchodě. Byla uvalována cla na zboží, obchod se komplikoval a odbytiště se zmenšovala. Podnik, který ještě nedávno obchodoval se světem, se během několika let dostal do potíží a zkrachoval. Větrná smršť, která 20. srpna 1938 město zasáhla, poničila továrnu takovým způsobem, že pohřbila poslední naději na vzkříšení výroby. Tak zanikla jedna z největších hrnčířských továren ve městě.
Po druhé světové válce působila v areálu Česká chemická továrna Cyklamen, jejímž majitelem byl Václav Dvořák. Vyráběly se zde umělé květiny a parfémy. Po znárodnění přešla továrna pod podnik Sady, lesy a zahradnictví. Vykupovaly se zde šišky a další přírodní materiál a právě tehdy vznikla přezdívka Kytičkárna, kterou si mnozí pamatují dodnes. Ten název se držel dlouho a původní jméno se postupně vytratilo.
Když jsme ale areál koupili, začal jsem se víc zabývat jeho historií a postupně mi docházelo, jak výraznou osobností Ferdinand Vondráček byl a jak velký význam měla továrna pro město. A tak jsme se rozhodli vrátit místu jeho původní jméno.
Název Vondráčkova továrna jsme mu dali znovu my – jako projev úcty k člověku, který tohle místo vybudoval a vtiskl mu jeho charakter.
Když jsme areál koupili, byl to opuštěný a zapomenutý prostor. Bylo ale cítit, že to místo má pořád zvláštní atmosféru a že v sobě nese obrovskou energii. Postupně jsme začali uklízet, opravovat a přemýšlet, co by tu mohlo znovu vzniknout.
Zásadní zlom přišel v roce 2017. Sběratel a spisovatel Michael Třeštík tehdy nabídl svou sbírku keramiky kosteleckému muzeu. Radní o ní vedli debatu zhruba tři čtvrtě roku – řešilo se, jestli ji přijmout, kam ji umístit a co s ní dál. Nakonec se ukázalo, že pro ni město využití nenajde.
Já jsem se o té sbírce dozvěděl jako soukromý sběratel a hned jsem věděl, že by byla škoda, aby takový soubor skončil někde ve skladu nebo se rozpadl po částech. Sehnal jsem si na Michaela Třeštíka telefon a zavolal mu. Nabídl jsem mu prostory ve Vondráčkově továrně – na místě, kde většina exponátů jeho sbírky kdysi vznikla.
Na jaře roku 2017 jsme se tu poprvé sešli a již v květnu bylo Nové muzeum keramiky při příležitosti Kosteleckých keramických trhů otevřeno veřejnosti.
Dnes je v něm přibližně dva tisíce kusů výhradně černokostelecké keramiky. Sbírka je zapsána v Centrální evidenci sbírek Ministerstva kultury České republiky. Postupně se k nim přidávají další předměty, dokumenty a fotografie, které pomáhají vyprávět příběh města. Ukazují, že Kostelec nebyl jen místem výroby, ale že tu byl bohatý kulturní i sportovní život a že tu žili šikovní a ambiciózní lidé, kteří dokázali věci tvořit a posouvat dál.
Postupně jsem začal sbírat i různé věci, které se ke Kostelci vztahují a pomáhají tenhle příběh doplňovat. Začalo se ukazovat, že továrna nemá být jen muzeem. Vznikl tu fotoateliér, malířský ateliér a také keramická dílna, kde dnes pořádáme kurzy pro veřejnost. Právě to považuji za jednu z nejdůležitějších věcí – že se tu znovu pracuje s hlínou a že se tu navazuje na řemeslo, které mělo v Kostelci tak silnou tradici. K vidění jsou tu také práce výtvarníka Zdeňka Hůly a dalších autorů, kteří sem přijíždějí vystavovat a tvořit.
Továrna se postupně stala i místem setkávání. Konají se tu vernisáže, besedy, natáčely se tu filmové a hudební projekty a lidé sem často nepřicházejí jen na konkrétní akci, ale prostě proto, že je jim tu dobře. Vznikla tu přátelství – s lidmi, kteří sem přijíždějí vystavovat, i s těmi, kteří se sem vracejí jako návštěvníci.
Velkou proměnou prošla také zahrada s rybníčkem. Dnes je otevřená veřejnosti a postupně se stává místem, kam lidé chodí na procházku, posedět nebo se jen na chvíli zastavit. V létě je tu klid a zeleň, v zimě se tu dá bruslit a člověk má najednou pocit, že je na úplně jiném místě, i když je pořád v Kostelci.
Areál se dál rozvíjí. Připravujeme minigolf, únikovou hru, vzniká rytecká dílna a chceme tu vytvořit prostor pro další kulturní akce, menší divadla a setkávání lidí.
Když dnes člověk prochází továrnou, může na jednom místě vidět historii i současnost vedle sebe. Staré fotografie, výrobky, dokumenty, ale i lidi, kteří tu dnes tvoří, pracují nebo jen tráví čas.
Chtěl bych poděkovat všem Kostelákům, kteří do továrny přicházejí, zajímají se o její příběh a pomáhají tím, že to místo žije. Setkání s lidmi a jejich zájem mi dávají energii pokračovat dál a zachovávat genius loci tohoto místa.
Přál bych si, aby se Vondráčkova továrna postupně stala místem setkávání – místem, kam se lidé chodí podívat, posedět, potkat se, zastavit se a dát si dobrou kávu. Místem, které patří ke Kostelci stejně přirozeně jako všechna místa, která máme rádi.
Více informací:
Web: www.vondrackovatovarna.cz
Facebook: Vondráčkova továrna
