V rozhovoru uveřejněném před dvěma roky v Černokosteleckém zpravodaji říkám: „Díky koronavirové karanténě jsem mohl znovu důkladně prochodit nejen celé město, ale i blízké okolí. Kostelec leží na geologickém zlomu, jsme skoro o dvě stě metrů výš než Český Brod, stačí pár kroků z Lázeňské ulice nebo ze dvora naproti zámku a jste ve světě soutěsek a divokých kaňonů. Prolezl jsem všechny kostelecké rokle od začátku do konce, mohly by být krásné, jsou ale zasviněné odpadky, plastovými lahvemi, igelity, na některých dál bují skládky, zoufale opuštěný je bývalý motokros, rozpadající se budova bývalého depa či dispečinku, pneumatiky v potoce k Dolnímu Peklovu atd. Prostě ani okolí našeho města nevzkvétá.“ Zapomněl jsem tenkrát dodat, že skoro při všech vycházkách fotografuji.
Pozůstatky prvního černokosteleckého motokrosu, desítky pneumatik uklizených v potoce.
Autor: Jiří Hůla
